Jak odmítnout tanec, ale neranit

aneb když vás někdo vyzve k tanci a vy prostě nechcete

Hudba hraje, parket je plný a vy si zrovna na chvíli sednete. Dopijete vodu, rozhlédnete se po sále a užíváte si atmosféru. 

V tu chvíli k vám někdo přijde s úsměvem a natáhne ruku: „Půjdeš tančit?“ 

A vy víte, že odpověď je tentokrát ne. 

Možná si chcete jen chvíli odpočinout.

Možná se vám nelíbí hudba.

Možná čekáte na někoho konkrétního.

A nebo víte, že prostě tenhle tanec by pro vás nebyl příjemný. 

Jenže najednou stojíte před malým společenským dilematem: 

Jak odmítnout tanec, aniž by to druhého zbytečně zranilo? 

Tanec je dobrovolný.

Vždycky. 

Jenže zároveň je tu druhá strana.

Člověk, který sebral odvahu, přišel k vám a zeptal se.

A právě proto je dobré umět odmítnout tak, aby to nebolelo víc, než je nutné.

ODMÍTNUTÍ JE V POŘÁDKU 

Nemusíte tančit s každým. 

Nikdo nemá nárok na váš tanec. 

Nikdo nemá právo vás nutit. 

A nemusíte vysvětlovat důvody, které jsou vám nepříjemné sdílet. 

Ale způsob, jakým odmítneme, hodně ovlivní atmosféru celé párty.

JAK ŘÍCT „NE“ LIDSKY 

Empatické odmítnutí má většinou tři jednoduché ingredience: 

• úsměv 

• poděkování 

• krátké vysvětlení 

Například: 

„Děkuju za pozvání, ale teď si dávám pauzu.“ 

„Děkuju, teď si chci chvíli odpočinout/povídat s přáteli.“ 

Je to jednoduché, přímé a respektující. 

Co většinou není potřeba: 

• dlouhé vysvětlování 

• výmluvy 

• ignorování nebo dělání, že člověka nevidíte 

I krátká věta může být velmi laskavá.

MALÝ TRIK, KTERÝ POMÁHÁ 

Pokud nechcete tančit právě teď, ale nemáte problém s tím člověkem, můžete přidat větu: „Teď ne, ale třeba později.“ 

Je to drobnost, která často druhému člověku dodá pocit, že odmítnutí není osobní. Ale je fér to říkat jen tehdy, když to myslíte aspoň trochu vážně.

A CO KDYŽ S NĚKÝM TANČIT NECHCI VŮBEC? 

Někdy nejde jen o momentální pauzu. 

Možná už jste s tím člověkem tančili a víte, že ten tanec pro vás není příjemný.

Možná je ten člověk příliš opilý. 

Možná vás během tance neustále poučuje. 

Možná je tanec příliš silový nebo bolavý. 

Možná vám prostě není příjemné být tak blízko – třeba protože vám nevoní. 

Tohle všechno jsou naprosto validní důvody. 

Tanec má být radost. Ne povinnost. 

V takové chvíli je nejlepší být klidný, jasný a stručný.

Například: 

„Děkuju za pozvání, ale dneska vynechám.“ 

„Díky, tentokrát s tebou tančit nechci.“ 

Možná to zní příměji. A někdy je to tak v pořádku. 

Protože někdy je důležité nastavit jasnou hranici.

 KDYŽ DRUHÝ ČLOVĚK ODMÍTNUTÍ NERESPEKTUJE 

Občas se stane, že člověk odpověď nevezme. 

„Ale pojď, jen jeden tanec.“

 „Proč ne?“

 „Vždyť jsme spolu ještě netančili.“ 

V takové chvíli je dobré větu zopakovat, ale neměnit ji. 

„Ne, děkuju.“

 „Opravdu ne, díky.“ 

Nemusíte vysvětlovat víc. Nemusíte obhajovat své rozhodnutí. 

Respekt k odmítnutí je součást taneční kultury.

 A CO KDYŽ JE TO KAMARÁD? 

Tohle je asi nejcitlivější situace. 

Nechcete ranit vztah, ale zároveň víte, že ten tanec vám není příjemný. 

Někdy pomůže upřímnost mimo parket.

Třeba někdy jindy, v klidu. 

„Hele, chtěla jsem ti říct – někdy je pro mě ten tanec trochu nepříjemný, protože je hodně silový.“ „Občas mě z toho bolí ruce nebo záda.“ 

Často se ukáže, že ten druhý to vůbec netušil. A někdy to může vést k lepšímu tanci. Nebo aspoň k většímu pochopení.

CO BOLÍ NEJVÍC 

Na tanečních párty se někdy stávají i méně příjemné situace. 

Například když někdo: 

• uhne očima a dělá, že vás nevidí (pokud zrovna nejste na milonze = tančírně argentinského tanga)* 

• odmítne bez jediného slova

• Když odmítne a ihned v zápětí běží pro někoho jiného 

• nebo řekne jen suché „ne“ 

Přitom někdy stačí opravdu málo: úsměv, „děkuju“ a jedna věta.

*JAK TO FUNGUJE NA MILONGÁCH (TANČÍRNÁCH) ARGENTISKÉHO TANGA?

Argentisnké tango má tuto problematiku velice přesně specifikovanou. Během milongy používají princip “cabeceo”. Cabeceo znamená, že tančit spolu mohou jen ti, kteří spolu napřed naváží oční kontakt a následně si jej potvrdí přikývnutím. Pokud tedy někdo nechce s někým tančit vyhne se očnímu kontaktu a nebo jej nepotvrdí přikývnutím, pokud se oči střetly nechtěně.

VÝZVA PRO POKROČILÉ TANEČNÍKY 

Pokud tančíte už nějakou dobu, pravděpodobně máte na párty spoustu skvělých tanců. Lidé vás zvou, znáte se, víte, co čekat. 

Ale někde v sále stojí i začátečníci. 

Možná přemýšlí, jestli někoho pozvat. 

Možná už párkrát slyšeli „ne“. 

Možná se bojí, že ostatní budou zklamaní. 

A přitom si možná vůbec neuvědomují, že každý z nás tam jednou stál taky. 

Zkuste každou párty věnovat pár tanců začátečníkům. 

Ne z povinnosti, ale z lidskosti.

 Často jsou to právě tyhle tance, které někomu pomůžou zůstat u tance.

 Tanec není jen o krocích. Je to komunikace. 

A ta začíná ještě dřív, než zazní první tón hudby – už v momentě, kdy někoho zveme… nebo když odpovídáme. 

Nejkrásnější taneční komunity nejsou ty,

kde všichni tančí dokonale. 

Ale ty, kde se lidé navzájem respektují

– i když někdy řeknou ne.

Článek sepsala Monča na základě podnětů od studentů a s přispěním Luďka, Pavly a všech lektorů Stolárny :)